Vyzkoušejte si nezávislost na tom, co si o vás myslí druzí - máte klíč od své cely!

V zamyšlení nad jemnými cestičkami od myšlenky k buňce – neboli hlubokými principy psychosomatiky – jsme se zabývali naléhavými otázkami vzniku tzv. nemocí, resp. uzdravení. Dnes bych se rád „zamyslel“ (směji se své směšnosti) nad tím, co je u samotného zdroje. Proč v nás vzniká stres, nespokojenost a veškeré negativní pocity a emoce. Trochu jsme se pobavili o tom, JAK se to děje, nyní pokročíme dále a položíme si tedy otázku PROČ? Velmi doporučuji vracet se do 3 – 5 let svého věku a ptát se proč, proč, proč… tedy zajímat se o příčiny. Ne již tolik o následky či prostředky a technické detaily. A spíš než pochopit snažme se pocítit. Pravdu totiž nelze pochopit. Naše mysl nemá schopnost rozlišit pravdu od nepravdy. Pravda se prostě zjeví. JE. Svět je totiž ryze subjektivní záležitost. A tak i Pravda není nic objektivního a definovatelného. Pravda je mimo formy – i reformy.

Na dotaz PROČ se odpovídá (rodičům, učitelům, lékařům, vědcům i duchovním vůdcům) složitěji. Proč? Patrně proto, že sami mnohdy tápou. Málokdo bezprostředně a jasně odvětí: NEVÍM. Proč – to by byla jistě dlouhatá diskuze o našem lidském egu… Mnohem jednodušší a příjemnější je vysvětlovat, jak všelijak se to či ono děje. (Děti, slyšíte? To je klekánice. To dříve lidé na vesnici věřili… Tak ne, děti. To je pan Lorenc.) A naše malé já se spokojeně nadnáší pocitem „vím víc než oni“. Není to roztomilé? Odpusťte, ale v této rovině je mi milé se usmívat. Řídím se heslem: Čím vážnější téma, tím více úsměvu… můžete si klidně pomyslet, že jsem se pomátl. Beru. Doporučuji si alespoň vyzkoušet nezávislost (opravdovou a důslednou) na tom, co si o nás druzí myslí. Máme tak v ruce klíč od své cely…

Vážnost pak sama je projevem lidské mysli a mysl vychází z ega. Lehkost, humor a hra je naopak naší (božskou) přirozeností. Dobře tomu, kdo si hraje, kdo se zabývá tím, co ho baví. Jakmile postřehnete vážnost a složitost, jakmile si povšimnete, že tu něco nesedí, například řeči o Bohu z úst zamračeného duchovního, obklopeného hmotným majetkem, nebo třeba vystresovaného, či zachmuřeného terapeuta, lékaře či poradce v jakékoliv otázce, bacha! Všímejte si jasného rozdílu mezi teorií a praxí. Mezi složitými řečmi a výsledky. Profesor Alexander Flemming popsal objev penicilínu na jeden a půl stránce. Je naprosto evidentní, že čím více se vysvětluje a mluví, tím se vzdalujeme pravdě. Pravda je vždy jednoduchá jako facka. „Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne“ (Ježíš Kristus). Že byste nikdy nezažili situaci, kdy vám někdo povídá, jak se zajímá o vaši budoucnost a leží mu na srdci vaše blaho a při tom z něj máte jasný pocit, že ho zajímají jen vaše prachy? Nevšimli jste si, jak často se vás někdo zeptá, jak se máte, jak je rád, že vás zase vidí – ve tváři má jasně napsáno: Jdi do hajzlu… Jak rychle paže po „upřímném“ stisku ruky ucukne, jako by uštknuta… Čirá psychosomatika v praxi. Můžete to zažívat denně na ulici nebo i vidět v televizi na těch nejvyšších politických či profesních úrovních.

Lehkost a humor jsou naší božskou přirozeností.

 Skutečný Mistr mlčí (a usmívá se…). Tady, milí čtenáři, jasně vidíš, že já žádným Mistrem nejsem (i když se skoro furt usmívám). Přesto jsem tak smělý, že se tu snažím nějak vyjádřit. Mějte se mnou, prosím, soucit a trpělivost. Mě totiž baví hra se slovy, hra s pocity čtenáře. Přiznávám. Opět – je mi lhostejné, co si o mně kdo pomyslí… Neberu vážně Evropský parlament, obyvatele Buckinghamského paláce či Vatikánu. Ani sebe. Mnohem víc mě zajímají kočky, které u mě žijí, nebo včelky na květech třešně, kterou jsem kdysi zasadil…

 Nuže však k věci. Co vám vlastně chci tak rád říci? Zaměřme se na sebe. A ptejme se proč, proč. Pátrejme po zdroji stresu a zloby. Kde se pořád bere? Jediné, co můžeme změnit, jsme my sami. Naše vnímání, náš záměr, charakter. Navíc je to jediný důvod, proč jsme vlastně tady. Je to naše povinnost. Hra a lehkost jsou přímé prostředky k posunu vědomí. Chtějme se změnit! Chtějme být dobří, laskaví, soucitní. Důležitý je záměr. Postavme na první místo Stvořitele Života, Boha, chcete-li. Cokoliv upřednostníme, bude nám odejmuto. Majetek, moc, váženost, důležitost, funkce, role, dokonce i zdraví nebo osvícení. První a klíčové přikázání Mojžíšem zprostředkovaného Desatera. Pokud se bez jakékoliv logiky a rozumové analýzy odevzdáme skutečné lásce ke všemu, co je, vyhráli jsme a ušetříme si spoustu utrpení a nedorozumění. Opět odkazuji na útlé dětství. Právě TATO neochota či neschopnost být naivním dítkem, je univerzálním spouštěčem podvědomých stresů a řetězce negativních pocitů, emocí, nemocí…

Postavte na první místo Stvořitele Života, Boha.

Věřme ve Světlo, jež stvořilo svět. Důvěřujme Životu a té Nejvyšší energii, jež Ho stvořila. Nejste v úžasu nad tím, že z ničeho povstal vesmír a život? TO – je v nás! TOHO – součástí jsme my. Přijměme to a je to vyřízený. Vsaďte na Boha! Na Lásku. A vězte, že i zde platí mušketýrské: Všichni za jednoho, jeden za všechny. Lidstvo je jeden energetický celek. Jakýkoliv náš čin i myšlenka ovlivňuje celé lidstvo. A naopak, každý z nás je ovlivňován celkovým vědomím lidstva. Mohla by tedy postačit pouhá ohleduplnost…

Na této cestě velmi pomáhá zaměření se na dobro. V praxi více vnímat pozitivní, příjemné aspekty než ty opačné. U jednotlivých událostí, u jednotlivých osob. Dívejme se optikou optimismu. Kupříkladu i ti buckinghamští jsou celkem zdraví, dobře vypadající lidé, tradičně užívající homeopatika a královna byla morální oporou celého britského impéria během druhé světové války. Navíc nosí velmi dobře sladěný kostýmek s kloboučkem i kabelkou. A čisťounké sukničky vatikánským taky docela seknou, ne? Ano, bavme se, buďme laskaví a přející. V nehodě, urážce, nemoci se snažme identifikovat laskavost Života a našeho těla, upozorňujícího na naše nevyužité rezervy.

To ale neznamená duchovní pasivitu. V této pasti uvíznou mnozí věřící. Tvořme! Pánbůh taky neleží. Stvoření je plynulý nikdy nekončící proces. Není pravda, že Bůh stvořil svět. ON ho stále tvoří. Vesmír se rozepíná stále rychleji. Nekonečná hra. My jsme její součástí. Tvořme si naši budoucnost a realitu. S Bohem v zádech to dokážeme! Správnější termín je s vědomím Boha v sobě… To lze jedině přes 100% důvěru a 100% lásku. Uznávám, že to zní jako kecy a že to není úplně jednoduché. Sám sebe bych odhadl „v půlce cesty“ a to si asi ještě dost fandím. Ale ano, fanděme si. Chtějme pro sebe to nejlepší. Viďme se jako vítěze a krále. Pokud to bude v souladu s celkem, není lepší životní strategie. Buďme alespoň kapku nerozumní a riskněme to. Odvažme lana. Vyplujme s vizí příznivého větru a Ráje na obzoru…