927x127 HEAD VPRAVO

Mark Komissarov - Šestý smysl může používat každý

Pokračování z časopisu Sféra č. 1/2016

Odkud se všechny ty informace, které přijímáme do svého informačního centra v mozku, berou?
Z vesmíru informace jen tak nemizí. Existuje jakási celovesmírná databanka, kde se všechny informace ukládají. Pokud vám někdo nabídne nějakou smlouvu, jestliže je zde něco utajeno, tak vy tuto informaci máte k dispozici z celovesmírné informační banky. Uvedu malý příklad. Spojené státy nakupují ropu, udržují zásoby, někdo je za ně odpovědný. A pokud jsou zásoby plné, Amerika přestává nakupovat a cena jde dolů. Představte si, že máte akcie této společnosti. Člověk, který je zodpovědný, informuje společnosti: přestaňte nakupovat. Cena akcií druhý den klesne. A vy, pokud máte přístup k vesmírným informacím, víte, že máte akcie okamžitě prodat. A tak je to se vším. To se netýká jen podnikání. Vy si nesednete do letadla, protože vidíte do budoucnosti, vidíte rozlomenou součástku.

Tohle jsou všechno věci v reálném čase, v reálném prostoru. Pokud jde o čtení informací z budoucnosti, např. jestli mám uzavřít nějaký kontrakt, jakým způsobem tato informace přijde?
Věřím na zákony příčiny a následku. To, co se děje dnes, bude mít následek zítra. Pokud mám všechny informace, co se děje dnes, tak můžeme prakticky na 100 % říci, k čemu to povede. Váš mozek zachytí informaci o rozlomené součástce a vy nenastoupíte, nemusíte vysvětlovat proč, stejně jako nevkročíte do propasti. Pokud budou mít přístup k informačnímu centru všichni, letadla přestanou padat, auta přestanou bourat, člověk se stane bytostí, která nedělá chyby. Jsem snílek.

Když máte možnost vidět do druhého člověka, předpokládat jeho myšlenky, není to někdy na závadu? Například, když se lidé poznávají, je to pozvolný proces, navzájem se objevují. Je to krásné. A jestliže všechno víte...
Mám rád analogie. Představte si, že se mladá dívka setká s mužem, zamiluje se, on jí říká, že miluje jenom ji... Pokud dívka má přístup k informačnímu centru, ví, že to není pravda. Že má i jiné ženy, platí alimenty. Třeba ho nezavrhne, srdci nelze poručit. Bude doufat, že s jinými ženami naložil takhle, ale jí se to nestane. Ale bude vědět, na čem je. Člověk bude vědět informace o druhém, ty, které se ho týkají. Ale nebude se moci nabourat do jeho vnitřního světa.

Pokud by člověk věděl všechno o vnitřním světě lidí kolem, pak by z toho šíleného informačního šumu opravdu zešílel.

Náš mozek přirovnávám k počítači. Když do počítače něco neustále vkládáme a vkládáme, nakonec se zasekne. Mozek také nemá neomezené možnosti. Máme určitý objem paměti a jestliže překročíme kapacitu, zblázníme se. Proto si mozek vybírá, co je důležité a co ne. Špatná informace není.

A jsou informace, které třeba lidé nechtějí slyšet?
Informace není dobrá nebo špatná. Není jich ani moc, ani málo. Představte si, že člověk má rakovinu a nechce o tom vědět. To je pro něj špatné. Žil jsem v Sovětském Svazu až do roku 1989 a zde se praktikovala „humánní medicína". Panoval názor, že když člověk má rakovinu, nemá se mu to říkat. Jestliže měl například rakovinu žaludku ve finální fázi, dozvěděl se, že to je takový malý vřed, který se snadno vyřeší.
Když jsem přijel do Ameriky, byl jsem v šoku. Jakmile u někoho zjistili, že má rakovinu, okamžitě mu to řekli. Nejdřív jsem si myslel, že je to nelidské. Pak jsem pochopil, že jsem se pletl. Když si člověk myslí, že má nějaký vřídek, přijde za doktorem a teď mě leč. Když si je vědom, že to je smrtelná nemoc, začíná s ní bojovat. V Americe je spousta lidí, kteří rakovinu porazí. Informace není dobrá nebo špatná. Informace je vždy objektivní. Dávno se už říkalo, že když je člověk varován, informován, je to, jako by byl ozbrojen.

Můžete prohlédnout svoje tělo a poznat, kde je nějaký problém, kde hrozí nemoc?
To je vedlejší účinek. U informačního vnímání jsou velice zajímavé vedlejší účinky. Sleduji vědecké výzkumy, které dokazují, že po aktivaci informačního centra se u dětí výrazně zvyšuje IQ. Děti, které se do té doby špatně učily, učí se velmi dobře. Mizí dyslexie a jiné podobné potíže. V Rumunsku se přišel učit chlapec, který měl brýle. Všimnul jsem si, že prakticky nepoužívá pravou ruku. Po skončení semináře za mnou přišel a vyprávěl mi následující příběh. V roce 2006 lékaři přišli na to, že má v mozku nádor. V roce 2008 mu ho odoperovali. Dopadlo to dobře, ale něco mu v mozku přeci jen poškodili a on ztratil cit v pravé ruce. Mohl rukou normálně pohybovat, ale nic v ní necítil. A on mi řekl: „Marku, já jsem dneska v noci spal a najednou jsem ucítil obrovský žár v hlavě. Potom se mi to spustilo do pravé ruky, ruka mi začala hořet. Probudil jsem se, měl jsem tu ruku celou zpocenou. Vrátil se mi do ní cit!"
Mám to natočené na videu, jak bere normálně věci ze stolu. Do té doby neudržel ani kelímek.
Nevěřím na žádné zázraky. Jaké je tedy moje vysvětlení? Po aktivaci informačního centra do práce zapojíme další části mozku, i kdyby to bylo jen 5 %. Vytvoří se nové nervové dráhy a problém zmizí. Mí partneři, kteří se také zaobírají informačním vnímáním, řekli: „Marku, ty si myslíš, že informační centrum přijímá informace jen z vnějšího světa. Ale ve skutečnosti můžeme informace vnímat i zevnitř. Pak už je člověk schopen, pokud ví, sám problém vyřešit. Pokud někde vzniká rakovinové bujení, buňky dělají, co nemají. A buňky také poslouchají příkazy mozku. Mozek je schopen bujení zastavit. Je to cesta k nesmrtelnosti, když rozvinutý mozek bude moci opravovat sám svoje tělo. Ale člověk bude stejně odcházet z tohoto života. Ne proto, že mu nebudou fungovat játra nebo slezina. Mám velkou představivost. Náš život by byl jako nekonečný seriál. Baví nás z počátku, ale když běží pátá, šestá série, obyčejně už to vypneme. Stejné to bude s naším životem. Teď je pro nás těžké z tohoto života odejít, protože žijeme málo. Ale po 200, 300 letech si myslím, že ten pocit přijde, že už toho vidět víc nechci. Tak by to mělo být.

Každý by určitě chtěl aktivovat toto informační centrum. Je to možné?
Organizujeme kurzy po celém světě, i v Čechách. Nechci, aby lidé, kteří za mnou jdou, v sobě živili nějaké iluze. Lidé se ptají: „Když nám centrum začalo fungovat teď, znamená to, že nám to bude fungovat do konce života?" Samozřejmě ne. Jak říkají Američané: „Používej, nebo o to přijdeš." Když tuto možnost přestaneme trénovat, prostě zmizí. Je to jako s rodným jazykem. Pokud ho přestaneme používat, zapomeneme i jej. Na mém semináři se tato schopnost pouze aktivuje. Je to například jako s vrcholovým sportem. Plavat umí skoro každý, ale jen ten, co trpělivě trénuje a neustále se zdokonaluje, dosáhne mimořádných výsledků.

Jak můžeme trénovat?
Musíme se naučit důvěřovat informacím, které přicházejí. I kdyby se nám zdály málo pravděpodobné. Pokud takovou myšlenku zaplašíme jednou, dvakrát, třikrát, příště už nepřijde a my o svoje informační centrum opět přijdeme.
Zavázal jsem svému studentovi oči a ptal jsem se: „Co vidíš?" Jediná odpověď, kterou nepřijímám, je, že nevím.
„Řekni cokoliv, měla by se objevit nějaká informace. Zatím se učíme, nemusí to být správná informace." „Nevím, co vidím." „Tak řekni, teprve se učíme, může to být cokoliv..." „Nemůžu, nevidím!" „Řekni!" „Nemůžu." „Máš před sebou něco na stole?" „Jo." „Co to je?" „Slon." A byl to obrázek slona, který byl na stole. Jeho rozum se bránil této informaci, že by na stole byl slon, mozek říkal, to není možné. Já na něj stále tlačil, až to řekl. I když se informace zdá sebepodivnější, je potřeba jim věřit. Úkolem seminářů je studentům dokázat, že všechno je možné. Že informace přicházejí správně.

Člověk vyrobil umělou inteligenci. Naučili jsme roboty vidět, cítit, takřka myslet. Je to tak, že fungují na podobném principu, že jim předáváme určitou přesně modulovanou energii, ze které oni čerpají informace. Podobně funguje i příjem z informačního centra do mozku, že je to vlastně obrácený proces než s roboty? Nejdříve jsme to naučili je a nyní je čas naučit to i nás, lidi?

Naprosto s vámi souhlasím. Pokud bychom se měli přiklonit k Darwinovi a připustit, že jsme se vyvinuli z opic, za milion let člověk udělal jen dva kvalitativně velké vývojové skoky. Když se opice postavila na zadní nohy a začala chodit, druhý když opice začala mluvit. K více významným změnám nedošlo. Veškerá činnost člověka se týkala změn ve vnějším světě. Auta, letadla, výroba, elektřina, internet... Svět je čím dál víc složitý a v takto složitém světě člověk nepřežije, pokud se nepřizpůsobí. Jediná možnost, jak postoupit dál, je znovu se vyvinout. A člověk tu možnost má. Přišel čas na ten třetí kvalitativní skok. Člověk má namířit svou aktivitu ne na okolí, ale dovnitř sebe, aby nezůstal pozadu.

Máme kolem sebe tolik věcí, kterým vlastně už moc nerozumíme, elektronika nás začíná ovládat, místo aby to bylo obráceně. Ztrácíme svoji vůli a svůj život?
Už se tímto problémem zabývám 16 let. A za tu dobu byli pouze tři lidé, kteří si osvojili schopnost číst z elektronických nosičů. Trénovali to celé roky. My nějakým způsobem komunikujeme s počítači. Používáme prostředníka, nějaký program. Když náš mozek bude schopen načíst ten program, tak to bude fungovat i v opačném směru. Najdeme přímou cestu, jak komunikovat s počítači a budeme jim rozumět. To už je opravdu sci-fi.

Jak jste ke svému poznání přišel? Byl to proces, bádání, wow efekt?
Žil jsem v Sovětském svazu, kde nás učili, že je všechno materiální, že žádné zázraky nejsou, že existují objektivní přírodní zákony, které zkoumá sovětská věda a že tomu máme věřit. A jednou jsem se setkal s člověkem, který viděl bez použití oči, říkalo se, že je jasnozřivý. Samozřejmě jsem mu neuvěřil. Vždycky jsem si říkal, když mi někdo něco vykládal o něčem neobyčejném, že to je spíše vědomá lež. Jel jsem k tomuto člověku domů, on mi ukázal svoji masku na oči. Zkontroloval jsem ji a nebylo opravdu nic vidět. On si ji nasadil, chodil se mnou po bytě, četl z knihy, kterou jsem já vytáhl, komentoval, co bylo v televizi. Od toho okamžiku jsem já uvěřil, že tato schopnost opravdu existuje. Řekl jsem si, co teď? Měl jsem dvě možnosti, prohlásit to za zázrak a nechat to být. Anebo si říct, že svět, který nás obklopuje ještě neznáme beze zbytku. Věda to nedokáže vysvětlit, ale to neznamená, že to neexistuje. Kdybychom shromáždili nejpokrokovější lidi z 19. století a ukázali jim televizi, počítače, mluvili by o zázraku. A nešlo by jim nic vysvětlit, nepochopili by ani slovo. Stejné to je s příjmem informací do informačního centra našeho mozku. Také to nedokážeme vysvětlit a přece to existuje a funguje.

Více se o Marku Komissarovi můžete dozvědět zde:
www.moje-osobnost.cz

Celostní medicína

Osobní rozvoj

Zdraví a krása

// EOF