Zdeňka Pohlreichová: "Utrpení a každá nemoc souvisí s neláskou!"

Díky vážné nemoci u vás došlo ke změně vědomí. Jaká byla Zdeňka před nemocí a jaká je po ní?

Dříve jsem říkala, že mě nemoc změnila, ale to není úplně přesné. Člověk se nemůže úplně změnit. Určitý soubor vlastností tvoří náš charakter a tento charakter – patří tam i to, jaké jsme znamení, kolik v sobě máme ohně apod. – nás utváří. Myslím, že právě to se naprosto nezměnilo. Stalo se mi, že jsem se dostala do jiného úhlu nahlížení na tuto realitu. A to už je jiná věc. Jde o stav mého vědomí, který je naprosto v jiné dimenzi.

Souvisí onemocnění rakovinou s neláskou sama k sobě? Máte se ráda?

Ano, každá nemoc a nejen rakovina prsu souvisí s neláskou, protože když nemáte lásku, máte strach. A strach je spouštěč nemoci a utrpení. Tento strach zažíváme více či méně v závislosti na tom, kolik lásky nám dali rodiče a okolí v dětství. V jak harmonické rodině a společnosti vyrůstáme. Pokud je tam lásky málo, je jen otázkou času, kdy se nevědomá mysl začne angažovat a převezme velení. Ale pozor! Může se zdát, že někteří lidé mají láskyplné rodiče a dobré vztahy s dětmi. Může to však být jen láska za něco, tedy láska podmíněná. Mám tě rád, protože jsi vystudovala vysokou školu, protože jsi hodná holčička, protože nikdy nepláčeš… Jako dítě jsem to měla stejné, cítila, že mi dospělí lžou, že lžou sami sobě. Chtěla jsem jejich lásku, ale oni tam nebyli srdcem. Byli tam jen myslí! Maminka si ke mně lehla do postele, ale celou dobu myslela na něco jiného. Já se pak snažila být perfektní, abych se jí zavděčila a stále to nešlo, a tak jsem si myslela, že nejsem dost dobrá. Dnes se miluji. Po nemoci se stalo, že jsem se zamilovala sama do sebe.

Co byste vzkázala těm, kteří se potýkají s podobnou diagnózou? Sama jste k léčbě zvolila klasickou medicínu, doplněnou o alternativní. Je to cesta pro každého?

Hledejte, kým skutečně jste, zamyslete se, kolik lásky dáváte světu, kolik lásky dáváte sobě. Přesně tolik se vám jí vrací. Na konci života se nepočítá, kolik máte majetku, kolik věcí jste udělali, kolik jste toho stihli. Duše bilancuje jen s množstvím lásky. Tedy kolik lásky dostala a kolik vydala.

Jakákoliv informace, která přijde, je cestou. Nemůžu říci: „dělejte to, či ono“. Vždy hrajeme hru jen s tím, co máme, s tím, co vidíme, slyšíme, hmatáme… Pokud uznáme, že nemoc je tu z důvodu strachu, tedy ega, pokud se omluvíme a poklekneme na kolena, jen stačí sklonit hlavu, pak na sebe informace nenechají dlouho čekat. Začnou nám do života přicházet lidé, informace, knihy, alternativa. A přesně to je cesta. Asi se ptáte, před čím pokleknout? Na začátku je to jedno, prostě si jen přiznejte, že existuje něco, co vás přesahuje a tomu se pokloňte a omluvte. To je pokora. Poznání, co nebo kdo to je, přijde později. Cesta je všechno, co nás potkává, třeba i tento rozhovor. Spousta lidí si hned půjde koupit knížku a začne přemýšlet a začne lásku hledat. Přesně takto pracuje Vědomí – Bůh – Láska. Dává ji samo sobě.

Ve vašem případě může být nemoc vnímána jako dar. Je utrpení nutnou součástí duchovního vývoje? Nebo stačí snaha, meditace, knihy apod.?

U každé duše je to jiné a každá si volí míru utrpení, která ji má přivést zpět k sobě, tedy k Bohu, Vědomí, já říkám domů. Takže je to vlastně v pořádku. Dnes vidím, že žádné utrpení neexistuje, stejně tak ani štěstí. Vše prostě jen je a vše má důvod. Kdybych vám teď měla odhalit to, kde se nacházím já a vzít vás tam, což je nemožné, protože stav vědomí je nepřenositelný, viděla byste, že toto je neexistující realita, i když ji považujeme za jedinou reálnou. Vzniká z existujícího nic, kterému většinou nevěříme a myslíme si, že neexistuje. Jedno je ale jisté – každá duše dojde k cíli, každá se vrátí domů. Někomu pomůže kniha, někdo bude muset projít velikým utrpením v tomto fiktivním čase.

Jak probíhalo vaše probuzení? Meditovala jste, snažila jste se stávat vědomým pozorovatelem, dostávat se za mysl apod.? Nebo vás prostě Vědomí vtáhlo do jiné úrovně?

Byla jsem tak na dně a v tak obrovském strachu, že jste již kousek od toho se propadnout na druhou stranu. Nevím, jak se na to duše připravuje, jak je stará, kolikrát se musí inkarnovat, co vše má za sebou, jisté je, že jsem musela po zážitku „osvícení“, které trvalo několik sekund, začít vše chápat. Pak už jsem ten stav hledala stále a stále a procházela všemi úrovněmi vědomí od vědomého pozorovatele, přes stavy eufórie, stavy, kdy ego bojovalo o život, až ke stavům naprostého přijetí, nesmrtelnosti, nekonečnosti.

Duchovní tradice doporučují „odpuštění” a „přijímaní” jako nutný předpoklad zažití celistvosti…

Ano, i to byla fáze. Objeví se to samo u každého hledajícího. Jde o vyčištění vztahů. Tato čistota vztahů má na bytost obrovský vliv, ale jde to ruku v ruce s očistou jiných úrovní těla a energií v bytosti. Jde to ruku v ruce s pochopením, kdo jste a co jste. Tím, jak začnete chápat, jak to celé funguje, automaticky začnete odpouštět. Nejprve se přestáváte zlobit na lidi, které vám jako by ublížili a pak je druhá fáze – přestáváte se zlobit na sebe, že jste se za to na ně zlobili. Ve finále pochopíte, že vše bylo zapotřebí, tedy to, aby vám někdo ubližoval, jinak byste dnes nestáli zde! Všechno je, jak má být.

Konkrétní rada, jak se přijmout, milovat sám sebe, otevřít srdce a probudit se?

Uvědomit si, kdo opravdu jste!

Jak? Stačí trénovat uvědomování svého Božství? Někdy jsou ty programy sakra silné…:-)

A kdo si je těchto programů vědom? Kdo je zažívá? Je ve vás „ŽIVOT“, který vás ožívá, dýchá za vás, řídí krevní a hormonální systém, vidí vám to, slyší vám to. Dokonce vám dal i život v této realitě, není to vaše zásluha ani vašich rodičů. Kdo tohle všechno dělá? Život ve vás vám umožňuje číst tyto řádky, pokud by tam ten život nebyl, leželo by zde vaše tělo mrtvé a byla by to pouze hromada masa a kostí. Ale vaše tělo vnímá!!! Tedy i zažívá a prožívá programy! Bohu je jedno, co zažívá. Čím více si budete uvědomovat, že to dělá Bůh – Vědomí, a ne vy jako hromada masa a kostí, tím méně bude programů?. Ve své podstatě je to takový přirozený trénink. Vědomí se začne ozývat samo. Stále častěji a častěji a nakonec se samo v sobě usadí. Vědomí si začne být vědomo samo sebe 24 hodin denně při jakékoliv činnosti. Osoba se jakoby rozpustí, tedy píši jakoby, protože zde nikdy nebyla. Mysl si to přestane nalhávat, zůstane jen čisté vědomí.

Jak vypadá váš běžný den „po probuzení, tedy osvícení”? Tradice praví: „Před osvícením štípej dřevo a nos vodu a po osvícení zase štípej dřevo a nos vodu.” Je to pravda?

Je to naprosto přesné. Jako Bůh – Vědomí hraji stejné role: matka, manželka, pracovnice, sestra, ale jen jsem si vědoma, kým jsem, tedy vědomí si je vědomo, že hraje tyto role. Začnete život milovat, to je špatně řečeno, ono se to v egu těžko formuluje, ale vy se vlastně stanete tím životem. Pokud komunikuji, tedy musím využít mysl – ego. Ale i to je zábava, ego miluji.

Cítíte se křesťankou? Jak vnímáte problémy současného světa?

Nejsem věřící! Svět je nádherným oknem ve věčnosti. Nevidím žádný problém.

Asi máte na mysli rozdíl mezi vírou a věděním. Tedy víte…? 

Víra znamená, že věřím v něco, tedy mám nějakou představu. Já ale nemám představu vůbec žádnou, dokonce nemám ani názor. Prakticky na nic. Vědění je jiná věc, jde v ruku v ruce s vědomím, tedy s uvědoměním si, a pak dojde k pochopení. Je k tomu zapotřebí určitá inteligence, nemyslím IQ. Pochopení je malinký propad do sama sebe, tedy do vědomí a pak už je jen malý krůček k tomu, že to začnete praktikovat a žít. Bohužel ten nejtěžší. Hodně bytostí to vzdá. Je třeba být odvážný. Jsem tedy bytost vědomá!

Tedy „problémy“ současného světa vnímáte podobně, jako černá patří k bílé, dobro ke zlu… tedy tak, že Vědomí či Božství dává věci do rovnováhy? Jak na vás osobně působí utrpení, které nemůžete ovlivnit, mám na mysli zvířata, chudobu, války, konflikty…? Zažíváte z vaší nové perspektivy odstup? Či přijetí? Jaké tam jsou emoce?

Emoce tam nejsou. Emoce jsou z mysli a z hodnocení, které mysl vytváří. Není to tak, jak jsem to chtěla, tak se vztekám, frustruji, jsem lítostivá… Emoce vytváří mysl. Nejprve vytvoří myšlenku, pak představu, pak příběh a nakonec emoci. A pak čin.
Pokud nevytvoříte myšlenku, máte to?. V mém vnímání neexistuje ani dobro, ani zlo, vše jen je. Zabývám se jen tím, co je zrovna v mém hologramu, tedy tím, co je v zájmu mého vnímání. Nekoukám na televizi, proč taky? Když se dívám na film svého života, bylo by to jako se dívat v kině na film, kde se lidé dívají na film. V mém hologramu je tolik tvarů, barev, bytostí, chutí, zvuků… A tím, že vše vychází z lásky, neděje se tam nic mimo ni. Nevidím ani chudobu, ani válku, ani nic jiného. Vůbec se mě to nedotýká. Prostě to neexistuje! Spousta lidí se mě ptá, zda nejsem kusem kamene. Uvědomte si, ale že já žiju v lásce, v naprosté lásce, která miluje vše a všechny. Láska není emocí. Spousta lidí ji za emoce považuje, ale to je proto, že neví, co láska je. Pletou si ji s vlastněním, se zálibou, se zalíbením. Láska je, tím čím jsme, je to prvotní stav našeho bytí. A kde je láska, je i soucit, pokora, opět to nejsou emoce. Jde o vlastnosti lásky, vycházející ze srdce, ne z mysli. Nemůžete být kusem ledu, pokud milujete, jste v pokoře a soucítíte.

Jaký máte vztah ke zvířatům?

Každá bytost je mnou. Nejde to oddělit, miluji každou bytost a je jedno, co dělá, jaká je a jaký má za sebou osud. Miluji v této bytosti to, co tu bytost ožívá, tím jsem i já. Je to jedno Vědomí, jeden Bůh.

Žijete na ranči, kde pořádáte kurzy jezdectví i satsangy. Staráte se o koně sama? Teď mám na mysli fyzickou práci a také rovnováhu mezi fyzickým a duševním či duchovním světem.

To bych sama nikdy nezvládla. Na ranči je práce velmi těžká. Mám pomocníky. Také cvičím jógu, kvůli dobrému držení těla a fyzické kondici.
Duchovní a fyzický svět je pouze jeden bůh, jde to ruku v ruce. Pokud se probudíte, zlepší se i fyzické tělo, krása, vitalita apod. Jde opět jen o to, jak na tuto tělesnou schránku nahlížíte. Jste-li probuzená, líbí se vám jakékoliv tělo, i kdyby mělo jakýkoliv hendikep.

Mohu při satsangu procitnout?

Často se to stává. Ale nemusíte. Nebo za týden, je to různé.

Malujete... odkud přichází tvůrčí inspirace?

Od Boha – Vědomí. Není nic, co by odtud nepřicházelo.

Manžel je známý a snad i obávaný „šéf”. Jak si rozumíte v duchovní rovině?

Nerozumíme, ale vědomý člověk miluje každého. Sama jsem byla nevědomá, a tak mohu dnes pochopit snad každou bytost. Takže na nikoho netlačím, nikomu nic nevnucuji. Pokud víte, kdo jste, hrajete svou roli dokonale a s láskou. Vaše láska je pravdivá, nechcete nikoho měnit, naopak podporujete ho a milujete. Ale já tvrdím, že duchovní je každý, jinak bychom nebyli v této realitě. Jen si to každý jinak uvědomuje.

Máte děti, jaké je to pro ně mít probuzenou maminku? Vychováváte je v tom klasickém slova smyslu?

Nevím, jak to vnímají, a je mi to jedno. Nezabývám se tím. Pokud se nevyskytují v mém hologramu, vůbec si na ně nevzpomenu. Ani jedinou myšlenkou. Pokud je mám ve svém hologramu, nacházejí se v mém vnímání, tedy zrakovém, sluchovém, pak je prožívám celou svou bytostí. Mohu vám namalovat jejich oční zorničku, vím přesně, kde v jejich oku je jaká žilka, kolik mají pih na těle, často je masíruji, hladím, užívám si, jako Vědomí – Bůh, i kontakt s nimi. Vše je prožíváno skrze vědomí. Bůh – Vědomí miluje zkušenost být matkou. Já je prostě miluji, a když jsem s nimi, jsem s nimi vědomě. To je pravá láska. Pak je nemusíte vychovávat, nebo okřikovat, napravovat. Když se vztekají, vůbec to nevidím, neslyším, a tak nemohu reagovat. Říkám jim: „Áááá, zase je tady Egoušek, až přijde Martínek, tak mě zavolej.“ Nebo když chtějí něco udělat, tak jim vysvětlím, jaké to bude mít následky, a pak už je to na nich. Vysvětluji jim, že v této realitě mohou dělat cokoliv, vše má ale dvě polohy, buď to děláme z ega, anebo z lásky. Je to jako hra na PC. Jste tím panáčkem, vysvětluji jim, kterého ve hře ovládáte. S Bohem je to stejné, on hraje, vy konáte. Vy jste panáček, Bůh je hráč. Pokud budete dělat jakoukoliv činnost s tímto vědomím, bude váš život naplněn jen láskou.

Připravujete novou knihu, na co se čtenáři mohou těšit?

Na další informace, které jsem sama prožila, na návod, jak se vědomím stát, ale znovu opakuji, že zkušenost je nepřenositelná. Vědomí, ale pracuje pro vědomí, a tak i tato kniha bude mít svůj význam.

Kdy nová kniha vyjde?

Na jaře 2018.

Máme se na co těšit!