Chia: zdravotní tvrzení versus fakta

Upřímně řečeno chia semínka nejsou z kulinářského hlediska žádný zázrak. Chuť nemají, navíc nejsou lokální ani levná. Proč jsou tedy dezerty z nich v nabídkách kultovních kaváren? A proč mají zrovna chia semínka tak rádi food blogeři?

Faktem je, že mnozí z nás si je přidali do jídelníčku kvůli tomu, že mají být významně prospěšné pro zdraví. Jsou spojována s protizánětlivými omega-3 tuky, dalším benefitem jsou údajně komplexní bílkoviny a minerální látky. Jsou chia semínka skutečně zázračnou potravinou, nebo jejich prodejci pouze bohatě proplácí reklamu, a tak mají skvělé píáristy? Pojďme si rozebrat ta nejběžnější výživová tvrzení.

Prospěšné tuky v neprospěšné podobě
Chia semínka skutečně obsahují prospěšné omega-3 tuky. Ty běžně najdeme například v mořských rybách, které bychom právě proto měli pravidelně jíst. Znamená to, že jsou chia semínka prospěšná stejně jako ryby? Ne, nejsou. Ryby obsahují EPA a DHA, tedy hotové omega-3 tuky. V chia semínkách jsou omega-3 tuky v té nejméně vhodné podobě, jsou tam jen jejich prekurzory. Přeměna na skutečné omega-3 tuky je v lidském těle velmi omezená a nestojí skoro za zmínku. Běžně se udává, že z prekurzorů se na skutečné omega-3 mastné kyseliny přemění mezi 0,1 až 5 %.

Minimum špatně vstřebatelných bílkovin
Chia semínka bývají prezentována také jako zdroj bílkovin. Podobně jako živočišné potraviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny, také jejich množství (20 g ve 100 g semínek) je slušné. Jenže sníst 100 g chia semínek je skoro nemožné, běžně jich v dezertech nebo v jogurtu sníte tak jednu až dvě lžíce, tedy něco mezi 15 a 30 g. Prodejci doporučují denně maximálně jednu lžíci semínek, tedy asi 15 gramů. A to není všechno, bílkoviny z chia semínek jsou ještě k tomu těžce dostupné. Nejvyšší dostupnost se udává z namočených semínek, pořád je to pouhých 24 %. V denní dávce o objemu jedné lžíce tak přijímáte asi 3 g bílkovin, z těch tělo dokáže využít méně než jeden gram bílkovin.

Vápník a zinek s omezenou využitelností
Tvrzení, že chia semínka obsahují slušné množství vápníku a zinku, je jenom polovina pravdy. Využití obou blokují antinutriční látky semínek, fytáty a lektiny. Fytáty omezují vstřebávání minerálních látek a jsou tepelně stabilní, jejich nepříznivý vliv se tedy nemění ani po tepelné úpravě. Lektiny jsou bílkoviny, které mohou dráždit střevní stěnu a omezovat vstřebávání mikroživin. Vliv antinutričních látek se snižuje několikahodinovým namáčením ve vodě.

Na co tedy jsou?
Chia semínka jsou skutečná potravina, mají slušný obsah některých živin a dobře fungují jako zahušťovadlo. Pro mě osobně jsou užitečný pomocník při vaření, pokud potřebuji zahustit konzistenci, třeba při přípravě marmelád bez pektinu (i když se přiznám, že v poslední době raději nechám přebytečnou vodu vyvařit a nezahušťuji vůbec ničím). Kvůli své konzistenci se určitě hodí také do jogurtových a vločkových dezertů. Mám je doma a ráda je používám, ale vím, že to není žádný zázrak. Spíš než superpotravina je to totiž aktuální výstřelek výživové módy. A více jak vyjádření proti chia semínkám prosím berte tento text jako příklad, jak číst potravinová tvrzení propagátorů čehokoliv.

Je třeba si uvědomit, že u téměř všech živin nejde pouze o absolutní číslo v obsahu. Zásadní je i forma, ve které se živina v potravině nachází a komplex dalších živin, které tam jsou s ní. Dalším typickým zcestným tvrzením je třeba srovnávání obsahu železa v luštěninách a mase, když v každé z těchto potravin je železo v jiné podobě a tak i v zásadně jiné využitelnosti v těle.