Pavla Vojířová

Často se stává, že se nás trápí zdravotní problémy a obtíže, které ani současná vyspělá medicína nedokáže definovat a řešit. Příčinou může být nedostatek času, které je lékař schopen pacientovi věnovat, neznalost kontextu jeho života a chybějící propojení hlubších souvislostí s psychikou a emočním prožíváním klienta.
MUDr. Natálie Blanárová, původně lékařka v oboru radiodiagnostiky, je v jádru neúnavná hledačka věcí skrytých. Pomocí biorezonance řeší hluboké příčiny jinak těžko uchopitelných projevů těla nebo duše.

Nedefinované nebo nespecifické projevy – co se tím přesně myslí?

Fyzický projev, který je nepravidelný, nepředvídatelný, vyskytuje se různě na těle, nemá přesné umístění, které se často mění. Mohou to být třeba svědivé boule na ploskách, zvláštní výrůstky různě na těle, nespecifické otoky na rtech, na trupu, mohou to být vyrážky nebo cokoli, co je na těle divné nebo nestandardní. Může jít o bolest, která se různě přemisťuje, zvláštní zažívací těžkosti, zánětlivé projevy různě na těle, bez zdánlivé souvislosti se sportem, zraněním nebo stylem života. Problém se často vrací a přetrvává, může stagnovat a v podstatě si žije vlastním životem a je dopředu nepředvídatelný, nečekaný a nejasný.

Odkud takové případy začínáte „rozmotávat“?

U lidí s takovými příznaky bývá problémem důvěra a respekt – mají obavu se opravdově projevit, ukázat svou citlivost, své emoce, jsou nedostupní a velmi těžko hledají důvěru. Často v minulosti zažili nějaké těžké zranění, nečekané, které je naprosto šokovalo a vyvedlo z míry, nebo opakovaně zažívají něco, co neumí zpracovat. Při zjišťování stresové situace a pátrání po nejtěžší události v životě zároveň probíhá diagnostika Bicomem. Když se jedná o psychicko-emoční záležitost, diagnostika se netýká pouze tělesné symptomatologie a je nutné hledat a pátrat. Současně je dobré, aby klient zůstal v kontaktu i se svým lékařem, do klasické medicíny nezasahuji. Specifický postup u každého klienta, plné vnímání jeho příběhu a čas na to, aby se projevil a vypovídal se, má obrovské terapeutické účinky. Můj přístup je individuální, nemá předem dané schéma, reaguji na to, co se v procesu děje. Mým záměrem je podporovat jedinečnost a přirozenost každého klienta. Základem je uvolnění a zmírnění stresu, nastolení důvěry a také respekt, protože ne vždy chce člověk sdělit a ukázat, co cítí.

Co když klient není schopen ukázat emoce, uvolnit se a otevřít?

V takovém případě se věnujeme nejdříve tělu, aby cítilo, že je v bezpečí a mohlo projevit emoce. Když je tělo zavřené, emoce ven nepustí a navzájem se jedno i druhé blokuje. Obvykle když se spustí diagnostika fyzického těla, pomalu nás to začne pouštět i k otevření emočního těla. Když je člověk uvolněný, ukazují se věci, které nám pomohou diagnostikovat problém. A stále je to v propojení biorezonance, komunikace a individuální přístup.

Je důležité najít si terapeuta, se kterým budu rezonovat, kde mohu vnímat „ano, tady se mohu otevřít“, cítit lásku, bezpečí, uvolnění.

Pokud něco „drhne“, člověk se neotevře. Někdo má nespecifické projevy na základě nezpracované těžké události, potlačených emocí, ale může to být i úplně jinak. Další člověk musí naopak ujít delší cestu a musí něco v životě změnit, protože když se dlouhodobě nachází v nevyhovující situaci – třeba v práci, která ho nebaví nebo ve vztahu bez respektu, a má ze změny strach, někde se to projeví. Potřebuje nejdřív nabrat sílu, odstresovat se, naučit se určité techniky, jak s tím naložit, aby změnu mohl udělat. Pokud nic nezmění, může podstupovat terapii donekonečna bez výsledků.

Je překážkou, když člověk užívá nějakou psychomedikaci? Může i přes ni dojít k ozdravným vnitřním procesům?

Dá se s tím pracovat, ale je dobré to konzultovat s lékařem, aby se léky postupně vysazovaly, když se stav začne zlepšovat, aby se člověk postupně mohl navrátit k bytí ve své přirozenosti, bez tlumení léky. Medikace je samozřejmě důležitá v případě těžkých duševních procesů, které člověk nezvládá, ne každý ovládá techniky, které mu mohou pomoci.

Každý klient dostává nástroje a techniky, jak pracovat se svou myslí, se svými emocemi a se svým tělem.

Jsou velmi důležité, protože když přijde nějaký emocionální rozvrat a člověk neví, co s tím, vrátí se do starých kolejí. Má-li techniku a ví, co se sebou udělat, přebírá sílu a zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Už není vláčen situací, není bezbranný… Jen se to potřebuje naučit – nikdo nás to neučil. Pokud pomocí Bicomu něco vyladíme a vyčistíme, ale zároveň se nezmění postoj klienta, může se stav vrátit do starých kolejí. Důležitá je ochota na sobě pracovat, postoj „ANO, CHCI“. Často lidé říkají, že vyzkoušeli vše možné, ale nedostali žádné nástroje a nevěděli, co s tím. Klienta při biorezonanci nejen vyladím a zbavím stresu, ale předám mu i techniky do života, které už má napořád.

V čem vidíte největší stresové faktory?

Největším problémem je, že neumíme pracovat se svými emocemi. Jsme vystresovaní ze životního, pracovního, finančního prostředí, ze vztahů… Všichni spěcháme. Zhruba 85 % problémů pochází z toho, že nás nikdo nenaučil, jak se sebou zacházet. Mnoho z nás nebylo od dětství plně přijímáno, naučili jsme se neprojevovat se, nevyjadřovat se, být poslušní, hodní, nebrečet, nevztekat se... A tento mechanismus nám zůstal do dospělosti. Lidé nevědí, jak v sobě tento přetlak ventilovat, projevuje se v mentálním přetížení, člověk „je v hlavě“ a neumí se dostat z toho dostat. Řešením je vrátit se k cítění, k tělu. Právě proto klienti potřebují znát účinné a jasné techniky pro práci se sebou, aby se mohli postupně dostávat z hlavy zpět do těla a zažívat, že je bezpečné cítit, že je bezpečné důvěřovat. To je úplný základ.

Máte zkušenost i s lidmi, kteří nedokáží plakat? Jak s nimi pracujete?

Ano, mám takové případy, většinou jde o silné statečné ženy, pro které je typický postoj, že je nic nedostane, nezlomí, pláč považují za slabost a tento postoj silně drží. Při práci s nimi jsem vždy absolutně přítomná, u takových klientů je důležité, že je člověk skutečně vnímá a cítí. Když aplikujeme psychosomatickou sadu přesně jim na míru, obvykle se hráz prolomí a emoce a pláč se valí proudem, až jsou z toho samy velice překvapené. Tohle se stává velmi často. Není mým záměrem, aby se rozplakaly, ale aby se cítily dobře. Je zajímavé, že část klientů pláč potlačuje, protože slzy vnímají jako slabost, a druzí to berou tak, že plakat musí, protože se tak spojují sami se sebou… Může se totiž stát, že pláč je pro někoho jediná cesta, jak se se sebou spojit. Každý si v dětství vytvořil jiný model – někdo používá třeba smutek, nebo nějakou jinou emoci, a přes tu se spojuje se sebou i v dospělosti. Takový člověk bude těžko zažívat štěstí, protože přes ně nemá spojení se svým nitrem, ale používá například emoci smutku. Nicméně se nejedná o pozitivní způsob, je to naplnění určitých potřeb negativním způsobem a určitou dobu trvá naučit klienta to přepólovat.


Příklad z praxe:
Přišla za mnou 62letá klientka, které se náhle a nečekaně objevovaly nepravidelné boule na těle. Šlo o svědivé boule do 2 cm průměru, které vyrůstaly na ploskách nohou, dlaních, různě po těle, bolely a zmizely. Problémem trpěla 15 let a zhoršoval se. Navštěvovala lékaře, zkoušela různé možnosti. Užívala léky, obtíže se trochu zmírnily, boule zmizely krátkodobě, ale vždy se vrátily v ještě horším projevu. Byla zoufalá. Od začátku bylo jasné, že je absolutně uzavřená a nechce projevit žádné emoce. Začaly jsme klasickou základní odblokací, komunikovala jsem s ní, ptala se, jak se má, co se děje, co bylo stresující. Byla jsem tam pro ni lidsky, nechala jsem jí čas, jestli se bude chtít otevřít. Prošly jsme biorezonančně celou sadu 5 elementů, orgánovou sadu, odblokovaly jsme jizvy, a zároveň jsme budovaly pocit bezpečí, aby se mohla uvolnit…až najednou z ní „vypadl“ těžký příběh týkající se její dcery, kdy přiznala, že se chtěla zabít. Vše v sobě potlačila, uzavřela. Při třetí terapii si najednou vzpomněla, že od té doby se jí začaly objevovat po těle tyto boule, do té doby souvislost neviděla. Šlo o těžkou životní zkušenost a teprve pomalu se začala otevírat emocionálně. Odblokování postupovalo hlouběji a hlouběji, více a více se otevírala, projevy se zmírňovaly, až se boule přestaly tvořit úplně. Celý proces trval přes dva měsíce, a to, co řešila roky, se vyřešilo. Klientka chytla druhý dech a jak dnes říká, má víc radosti, žije šťastnější a uvolněnější život.

MUDr. Natálie Blanárová vystudovala na LF obor radiodiagnostika a v praxi zkoumala tělo prostřednictvím rentgenu, ultrazvuku a CT. Fascinuje ji hledat i hlubší příčiny a souvislosti projevené nemoci, prošla řadou odborných výcviků, kurzů a terapeutických technik. Dává jí smysl holistický pohled na člověka a osobní přístup ke klientovi s důrazem na budování důvěry v léčebném procesu. Věnuje se biorezonanční terapii a zároveň provází klienty pobyty ve tmě. www.nataliablanarova.com, www.tmaleci.cz