Christine Li

V první polovině života dospělé ženy podléhá růst a pokles její síly a plnosti rytmům a zákonům přírody, a je jedno, zda se žena rozhodne porodit dítě, či nikoli. Druhá polovina života ale patří jen jí. Je to dárek, luxus i výzva. Může svými silami plýtvat a investovat je do toho, co je důležité jen pro ni. Ukončením menstruačního cyklu zůstává ženě veškerá její síla. Nic už neproudí ven. Nyní má možnost a zkušenosti na to, aby uskutečnila vše, po čem sice odjakživa toužila, ale neodvažovala se toho nebo na to neměla čas. Nezbytným předpokladem je, aby tento dárek nové síly i přijala se všemi důsledky. Žena kolem padesátky je mocnou matrónou, nikoli líbezným děvčátkem.

Děvčátko vyhledává lásku skrze svou poníženost, krásu, dobromyslnost a slabost. Jenže císařovna takovým děvčetem nikdy nebyla. Milovala sama sebe a rozdávala svou lásku z plného srdce. Nežebrala, po ničem neprahla — anebo jen tehdy, když zapomněla, že je císařovna. Nebude se tedy před nikým a ničím hrbit ani na vrcholu své moci. Co jiného by jí sedělo lépe než role mocné matróny?

Ale ano, i císařovna ví, co jsou pochyby. Ve chvilkách slabosti, možná už kolem čtyřicítky, se obává toho, co má přijít: přechodu, menopauzy. Trpí pověstnými „návaly horka,“ poruchami spánku, depresemi, je náladová, a jako by toho nebylo už dost, ještě začne i přibírat.
Jenže císařovna ví i to, že z těchto strachů, které jsou usilovně živeny, žije celé jedno průmyslové odvětví. Všichni mají jen jediný cíl: „Pomoci“ ženám, aby se neproměnily na mocné matróny, nýbrž aby raději zůstaly děvčátky bezmocnými, ale údajně milovanými pro svou „líbeznost“. Výrazy jako matróna – velká, mocná matka – se přinejlepším používají pro nepřitažlivé a tlusté ženy. Jenže takový strach ani odmítání by mocnou ženu, kterou císařovna prostě je, neměl vyděsit.

Pravda je: Císařovna zůstává císařovnou. Ztrátou menstruace disponuje novými energetickými rezervami. Když je chytrá, může je využít ve věku, v němž většina mužů rapidně ztrácí na síle. Může se jí vyplnit i nejtoužebnější přání lidstva:
Být ještě jednou mladá, ale se všemi zkušenostmi pozdějších let. A přesně to se děje v době přechodu.
Nevšimne si toho jen ten, kdo je tak naivní, že si plete mládí s obličejem bez vrásek. Mladí lidé se neustále rozpalují nadšením, rozpačitostí, vzrušením a námahou. Vůbec neví, kam se vší tou silou. Vůbec neznají únavu.

Od třetího desetiletí života se většina žen učí se svými silami hospodařit. Většinou je jim spíše chladno a nezřídka chybí čas i na spánek a odpočinek. Nikoli však ženě v přechodu. Podruhé se rozpaluje. Potřeba spánku u ní často dramaticky klesá. Mohla by protancovat celé noci. Jenže náhle je jí jaksi trapně. Bojí se, že by si mohl někdo všimnout, že se dostala do věku všech ježibab, babizen a protivných stařen. Do věku mezi čtyřicítkou a šedesátkou.

Tyto obavy a strach živí celé jedno propagandistické průmyslové odvětví. Místo, aby žena byla povzbuzována a všichni jí přáli štěstí k největší proměně jejího života – k druhému mládí – snaží se ji udržovat v umělé, dávno překonané minulosti. Místo aby se pustila do vlastních projektů, má s ostatními ženami soupeřit o to, která z nich nejdéle setrvá v regresivním a umělém stavu bez vrásek a s hladkou pletí. Má se zajímat o to a ptát se, jak si má udržet mladistvý vzhled, který krém jí vyhladí vrásky či jak se vypořádá s pověstným horkem. Když pak přijdou návaly horka a potu, cítí se žena nesmírně trapně. A co hůř: Záhy se naučí interpretovat známky svého druhého jara jako symptomy nemoci!



Místo aby se ujala své moci a nespoutaně si užívala života, sklání se a deleguje vědu, ať rozhoduje o jejím těle. Kdysi sebevědomé ženy sahají pak náhle po knižních rádcích a poslušně polykají všechno, co jim lékaři předepíší.
Císařovna se rozhoduje sama. Žije podle vlastních pravidel, a ne podle předpisů nějakých autorit. Císařovna se nestydí za svou moc. Směšných konvencí si nevšímá. Císařovna si důvěřuje. Nebojí se otevřít na schůzi okno a se šelmovským pohledem prohlásit čelem k některému hezkému muži v místnosti: Jsem celá rozpálená...

KLINICKÝ OBRAZ

Existuje nekonečná řada potíží, které se v tomto věku skutečně vyskytují: Návaly horkosti a pocení, deprese, suchá sliznice, noční pocení, poruchy spánku, pocit vnitřní prázdnoty, revmatické potíže, hluchota, svědění, vlasy bez lesku, lámavé nehty a mnoho dalšího. Jenže často se zapomíná, že v jakémkoli věku vykazují ženy tytéž nejrůznější symptomy, dostanou-li se do zátěžových situací.

Při výkyvech nálad bývá subjektivní hodnocení vlastních potíží nejednou hlavním faktorem, který způsobí onemocnění. V tomto případě je to obávané zjištění, že začíná menopauza. Podle hesla: Takže jsem v přechodu, a proto je mi teď špatně.

Doba menopauzy trvá podle čínské medicíny dvacet let. Je to pomalý přechod, pozvolné opadávání produkce hormonů. Při vyvážené výživě a vyrovnaném duševním rozpoložení se děje tak pomalu a bez nepříjemností, takže si toho žena téměř nevšimne.
Často se při posuzování přechodových symptomů zapomíná, že se většina žen během života setkává i s mnohem prudšími výkyvy své hormonální hladiny než během menopauzy: Puberta, nasazení či vysazení jakékoli antikoncepce, každé těhotenství, porod, potrat či přerušení těhotenství, a v neposlední řadě i samotný menstruační cyklus vyvolávají nejrůznější, z části až extrémní proměny hormonální hladiny.

Každá žena je však prožívá jinak podle toho, z jakého úhlu se na danou životní situaci dívá a jak ji pro sebe interpretuje.



Hladina hormonů v krvi mimoto kolísá při stresu, dietách, půstech, nedostatku spánku, užíváním léků a vlivem kouření. Podle toho, jak žena tyto změny sama hodnotí, vnímá je buď jako příjemné, nebo nepříjemné.
Jakmile se ovšem na tělesné jevy – a je jedno, jakého typu – nalepí etiketa Potíže menopauzy, prožívají je ženy okamžitě jako neakceptovatelné. Na rozdíl od mnoha potíží a změn v jiných fázích života, s nimiž se žena musela vyrovnat sama, nyní přichází na řadu lékař, aby on zastavil zub času.

CO SE DĚJE ENERGETICKY

V průběhu života se spotřebovává vrozená životní energie — esence, která se uchovává v ledvinách. Jakmile se spotřebuje polovina vrozené energie, spustí se u žen důležitý šetřící mechanismus: „Nebeská voda“ vyschne, menstruační cyklus skončí. A když skončí menstruační cyklus, zůstává ženě k libovolnému využití síla, jež se cyklicky uvolňovala společně s krvácením. Pokud svou nahromaděnou expanzivní energii dřeva nevyužije, objeví se blokáda a dojde k poruchám energetického toku (jako v premenstruačním stavu), jež se mohou projevovat formou horka, podrážděnosti nebo sexuálního předráždění.

Jin a jang životní energie

Vrozená esence ve svých protikladných, a přesto neoddělitelných aspektech jin a jang se spotřebovává, jak již bylo mnohokrát zmíněno, s narůstajícím věkem. Jelikož zdraví z pohledu čínského lékařství spočívá v harmonii mezi jinem a jangem, bylo by optimální, aby se jin a jang spotřebovávaly stejnou měrou. V závislosti na pohlaví a životním stylu se to ale děje spíš v krocích za sebou a většinou také s rozdílnou intenzitou.

Zatímco se jang vyčerpává především při tvořivých, agresivních a jiných činnostech orientovaných navenek a při tělesné práci, jin se spotřebovává nedostatkem spánku, emočním rozrušením, silnými pocity, porody, potraty a ztrátou krve.

Většina žen spotřebovává svůj jin mnohem rychleji než svůj jang. Naopak převážná většina mužů vydává více jangu a až ve středním věku, zpravidla po nějaké krizi, se zklidňuje a odkrývá v sobě nové, často tvůrčí nebo duchovní stránky. V této době dochází v mnoha rodinách k efektivní výměně moci. Muž zněžní, tělesně trochu zeslábne a zdomácní. Ženu to ovšem začne táhnout ven.

Přebytečný jang – návaly horka

Ve středním věku převažuje u žen zpravidla rozpálený jang. Ukončením menstruačního cyklu se už neodvádí nadbytečné horko, a jelikož je ve středním věku spotřebovaná velká část chladivého jinu, který vše drží pohromadě, může přebytečný jang způsobit, že se nejedna žena snadno setká s návaly horka.
Srovnatelnou konstelaci, ovšem na vyšší energetické úrovni, prožívají mladí muži v době puberty. Jenže zatímco se oni, rozpalováni okolním světem, sluní ve vědomí své mužnosti, ženy se pokoušejí svůj exaltovaný stav nejraději skrývat. Návaly horka, potu a bušení srdce jsou známkou toho, že má žena ještě mnoho před sebou, ale dosud se neodvážila se do toho vrhnout. Pocit tepla naznačuje, že se jedná o energii jangovou, mocnou akční energii, asociující spíše mužské záležitosti. A tak zatímco dříve běhávali muži v chladnu jen v tenké bundičce, tu ještě kavalírsky vysvlékli a pověsili na ramena mrznoucí ženě, a ještě i v tričku nadále sálali energií, žena v přechodu se tento nový druh energie teprve učí využívat. Možná ji to dovede k tomu, že začne úplně nový život. Sebejistější a nezávislejší, sexuálně výbojnější, cílevědomější a nekompromisnější. Císařovna jde svou vlastní cestou.

Poněvadž si mnohé ženy nedůvěřují nebo si zatím nevytvořily příležitost, aby jednaly energeticky podle toho, jak to cítí, dochází právě na počátku proměny k ucpání energetických drah překypujícího dřeva, ke známé blokádě jaterního čchi, která se projevuje mimo jiné podrážděností. Jakmile však žena začne to, co se jí z nitra dere ven, i prožívat, blokáda se uvolní.

Pokud se u ženy proměna neuskuteční a ona setrvá v navyklých vazbách a konvencích, může v ní blokovaná jaterní čchi převzít kontrolu a způsobit, že nepříjemné pocity začnou být nesnesitelné.

Nedostatek jinu: Noční pocení – ztráta esence

Ženě, která stojí ve znamení jangu (čili expanze a seberealizace), prospěje, pokud si bude chránit jin, který v ní drží všechno pohromadě. Jinak bude nadměrně ztrácet šťávy (noční pocení, krvácení, špinění, vyschlé sliznice) a dlouhodobě jí bude unikat esence. Jin se uchovává spánkem, vyhýbáním se dráždivým podnětům a zapečeťováním (výraz pro nedostatek jangu).

V případě, že je jin velmi oslabený, dochází k nadměrnému nočnímu pocení. Pocení v noci se musí důrazně odlišovat od návalů horka ve dne a také čínská medicína ho léčí jinak. Návaly horka jsou výrazem přetékající jangové energie, zatímco pocení v noci, tedy v době jinu a shromažďování, poukazuje obvykle na nedostatek jinu. Noční pot si vyžaduje léčbu ve všech životních fázích, neboť je známkou toho, že tělo ztrácí svou podstatu. Slabý jin způsobuje nočním pocením ztrátu šťáv a samo se stále více oslabuje — porucha je tedy stále vážnější. V nejhorším případě to vede k tomu, že žena „vyschne“. Na alarmující oslabení jinu ukazují rovněž trvalé, táhlé, nepříliš silné, ale spíše chronické bolesti zad, především v noci, a zvlášť v oblasti pasu. Alarmující proto, že kvůli slabému jinu se může vytratit veškerá esence. Klouby změknou a začne hrozit osteoporóza.



Mnoho potíží během menopauzy nepatří jen mezi symptomy ochabujícího jinu, ale souvisí stejně jako tělesné pocity jiných životních fází s konkrétní situací, se stravou, s myšlenkovými vzorci a okolím. U poruch, pro něž někdy západní medicína nemá více než název jako třeba menopauzální syndrom nebo vegetativní dystonie, dokáže čínská medicína rozpoznat příčiny a často je úspěšně i vyléčit.

Deprese zmíněné v souvislosti s přechodem nebo depresivní rozladěnost vznikají tehdy, jestliže se vize (a tedy expanzivní energie dřeva) nepromění v činy a jestliže je žena neprožívá.
Ženy nejsou odkázány jen na hormony. Mohou si vybrat! V Číně téměř všichni lidé, muži i ženy, užívají od nejrůznějšího věku nezřídka velmi komplikované a individuálně vyladěné směsi bylin a tonika.

Sun Simiao byl toho názoru, že člověk po čtyřicítce může užívat posilující léky, pokud mu tělo slábne, lidé po padesátce by posilující léky užívat měli každopádně a lidé po šedesátce se užívání posilujících léků zřejmě nevyhnou, chtějí-li si zachovat životní sílu.

A TOTO DĚLÁ CÍSAŘOVNA

K příznakům pozitivně prožívané energie dřeva patří tolerance, velkorysost a humor. Ženy, jež vedou naplněný život, se nezdržují tím, aby ostatním předepisovaly, co mají dělat. Jako inspirace slouží císařovně jiní ušlechtilí lidé. S nešlechetnými se nerozčiluje, neboť jim beztak chybí v srdci potřebné otvory, aby jimi zahlédli to podstatné.
Císařovna nelpí na zastaralých názorech. Nehodnotí a neexistuje pro ni správné ani nesprávné, neboť všechno se stále mění. Císařovna si nehraje na misionářku! Chce jen to opravdové, hnusí se jí život z druhé ruky. Ví, že mládí se jí nevrátí díky krémům proti vráskám, hormonálním preparátům či liftingu. Ví, že mládí a živost pocházejí zevnitř, skrze radost, spontánnost a neustálým obnovováním nápadů. K tomu je třeba, aby se zbavovala neužitečných iluzí a neobávala se ani smutku. Císařovna využívá přirozenou sílu svého věku. Rozhoduje se pro pravdu a pravdou je, že už jí není třicet a že nemá broskvovou pleť. Císařovně nejde o to, aby vypadala tak, jak se jí to předkládá v ženských časopisech. Mediálního cirkusu se císařovna neúčastní. Jí jde o intenzivně prožívaný a naplněný život.
Proč by měla v padesáti vypadat na třicet? Důvodem nemohou být muži. Počet mužů, z nichž si císařovna může vybírat, se s přibývajícími lety přirozeně zmenšuje. Odpadnou ti, kdo si hledají ženu jen jako dekoraci pro vlastní ego. Odpadnou rovněž ti, kteří si hledají mladší ženu, aby mohli profitovat z její vitality. Nepočítají se ani ti, co se bojí silných žen. A zbude jen pár „čilých“ a zámožných osmdesátníků, kteří si hledají nenákladnou společnici a pečovatelku. I ty lze však snadno vytřídit. Co nakonec zbude, to jsou muži jakéhokoli věku, kteří jsou vzácní, mají vytříbené názory, sny, vize a nelpějí rigidně na konvencích. Takoví, co dokážou nahlédnout za fasádu a pro něž je představa vzrušujícího sexu nerozlučně spjatá s espritem a duchaplností. Tito zřídka se vyskytující muži umí ocenit šarm křehčí a už ne tak dětsky napnuté, avšak o to vnímavější pleti. Přejí si mít ženu, která se neptá na jejich příjem a na to, zda uživí rodinu. Přejí si duchovně nezávislé ženy, které žijí podle vlastních pravidel a nechávají ostatní být takové, jací jsou. Tito muži touží po ženě, která umí ocenit kvalitu. Prostě císařovnu.



Císařovna ví, že roků si už neubere. Proto svůj jin vyživuje a regeneruje. Chce přece od života všechno! Menopauza znamená proměnu, ale císařovna žila svůj dosavadní život směle a pružně a nikterak se neobává změn, když na ně přijde řada. A nejinak je tomu teď. Těší se, neboť každá změna přináší nové, zajímavé zkušenosti.

Císařovna si důvěřuje. Císařovna v přechodu znovu mládne, protože se osvobodila od klišé a už dávno převzala režírování vlastního života. Císařovna si věří, přestože ve svém okolí nenachází mnoho pozitivních příkladů. Pravé císařovny jsou totiž vzácné.

Císařovna vede vzrušující život bez spěchu a nátlaku. Hledá si jen talentované milence. Proti suché poševní sliznici pomáhá čaj a jestliže čaj nepomůže, neváhá muže vyměnit. A aby se podobným nepříjemnostem v budoucnu vyhnula, provede s potenciálním milým test jazyka.

Podle čeho pozná císařovna dobrého milence

Podle anket bývají muži, kteří jsou dobrými řemeslníky, hudebníky nebo umělci, přesvědčiví i v umění lásky, zatímco muži, co mají – jak se říká – obě ruce levé, se nehodí ani jako milenci. Muži, kteří rádi jedí, nebo umí dokonce delikátně vařit, se nejednou osvědčili i jako eroticky talentovaní požitkáři. Sportovci se na druhou stranu přeceňují, a tak většinou bohužel nesplní, co si od nich ženy slibují. To je mrzuté. Ani vkus při volbě oděvu není zárukou erotických schopností a odpovídajícího plamene. A ze známých důvodů se neosvědčili ani muži, kteří nedovedou dobře líbat.

Podle čeho pozná císařovna dobrého milence, jí odhalí čínská diagnostika jazyka. (Silnější výpovědní hodnotu má už jen čínská diagnostika pulzu, ale ta je k naučení podstatně těžší.)

Více se dočtete v knize Christine Li Cesta císařovny – manuál úspěšné ženy, vydalo na kladatelství Anch Books, www.anch-books.eu.